Abych to odlehčil. Páč jsem to prošvih.
Chtěl jsem Vám vždycky napsat. Vy byste mi odepsal a oslovil mě „Milý Jakube“... To oslovení by bylo napsáno tím Vaším příjemným hlasem, znělo by z papíru a já bych Vás měl.
Jenže jsem to prosral.
Když jsem se to dozvěděl, šel jsem ven do zimy a bylo mi smutno. I když nemuselo. Mojí mámě bylo možná taky smutno, ale nechtěla to třeba dát najevo, protože si myslela, že by to vypadalo, že to dělá proto, že se to musí. Kdo ví...
My si to ale budeme muset říct až někde jinde.
Tak nashledanou, pane prezidente ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat